Česká Republika

Hřiště obklopují četné cesty, na kterých jezdí cyklisté i bruslaři, golfový areál s kultivovanou zelení jen zvýrazňuje krásu Polabí, která učarovala i spisovateli Bohumilu Hrabalovi, jenž vyrostl v blízkém Nymburku. Hřiště má zcela rovinatý profil, ale patří v některých partiích k velice obtížným. Největším nebezpečím je množství vodních překážek: struh, potoků, rybníčků a rybníků. A pak samozřejmě stromy. Udržet míč na ferveji je v Poděbradech základem úspěchu, jakmile jde rána do strany, ocitáte se v problémech. Vodním překážkám se nicméně dá vyhnout, chce to jen pečlivě si před zahráním jamky pročíst birdie kartu, případně dobře odhadnout vzdálenost a počítat i s doběhem míčku. Že mnoha hráčům padají míčky do vody často, o tom svědčí místní kluci, kteří je loví a během hry vám je občas nabízejí k prodeji. Nicméně právě jamky s vodními překážkami patří k nejzajímavějším na hřišti.

Už hned jamka č. 2, čtyřpar zahýbající prudce doprava, se hraje na grýn přes vodu. Čtvrtá jamka (pětipar) má potok přímo před grýnem, stejně tak následující čtyřpar č. 5, kde je malý potok; obě jamky patří díky aleji vysokých stromů k nejhezčím na hřišti. Esteticky působivé, ale hráčsky ne vždy uctívané jsou i dvě lesní jamky, č. 12 a č. 13, kde se hraje jen v obklopení stromů. Zvláště druhá z nich, čtyřpar s délkou 355 m (301 z červených) patří k nejtěžším, první rána je obrovskou výzvou a bogy zde není vůbec špatný výsledek. Jakmile hráč vyjde z lesa, čeká ho další zkouška, 359 metrů čtyřparu č. 14 (z červených 333), kdy se fervej ke grýnu mezi rybníkem a stromy zužuje. Hřiště nedá hráči oddechnout ani na poslední jamce - poprvé na hřišti se před ním otevře široký prostor bez stromů, ale délka čtyřparu 408 metrů (385 z červených) hovoří za vše. Poděbradské hřiště odmění ty hráče, kteří hrají s rozumem, takticky, jamky si pečlivě promyslí. Je ale zážitkem pro každého, díky svému jedinečnému prostředí.

Text: Andrej Halada